Druhy vláken

Druhy vláken

Druhy vláken

V tomto článku bychom Vás rádi seznámili s nejběžnějšími druhy textilních vláken, která se používají pro tkaní látek, a jejich charakteristikou. Vlákna lze rozdělit do 4 skupin dle jejich původu. Každá tato skupina vyžaduje určitá specifika při jejich čištění a údržbě a právě tato specifika splňují námi doporučované 4 druhy pracích prostředků.

1. skupina textilních vláken

Vlákna, jejichž původ je zvířecí. Jedná se o vlnu ze srsti zvířat, buďto divokých či za účelem získávání vlákna ze srsti přímo chovaných.

Vlna

Jedná se o textilní vlákno vyrobené ze srsti ovce domácí. Ovce se dožívají 10–12 let, za rok může každému zvířeti narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka (zručný střihač ostříhá přes 20 ovcí za hodinu). Ostřihaná vlna se ukládá jako celistvé rouno, jehož různé části se později zařazují do určitých kvalitativních tříd.

Surová, potní vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10–45 % je tuk a pot, 5–20 % jsou nečistoty, které se dostaly do srsti na pastvině, mimo toho mohou vlákna pojmout až 25 % vlhkosti. Tuk a pot se odstraňuje praním (získaný lanolin se dá použít v kosmetice) a rostlinné příměsi se karbonizují kyselinou sírovou. Čisté vlákno sestává z keratinu, pigmentu a chemicky vázané vlhkosti. Z chemických prvků je 50 % zastoupen uhlík, s dalšími 40 % kyslík a dusík. Povrch vlákna je šupinovitý. Zvláštní struktura řetězcové molekuly dává vláknu vynikající pružnost a ohebnost (E-modul). Vlna je proto téměř nemačkavá, ale tím také méně pevná než jiná textilní vlákna a za mokra ztrácí dalších 10–20 % pevnosti. Barvení dvou partií vlny na úplně stejný odstín je sotva možné. Výrobky z vlny se musí chránit proti molům. Vlna je podstatně dražší než běžná textilní vlákna.

Kašmír

Kašmírská vlna z kašmírských koz patří k nejjemnějším textilním vláknům. I když se dnes tato vlna nezískává jen v Kašmíru, zůstal tento pojem dodnes, protože se původně získávala na kašmírském území. Kašmírská příze je ceněna pro své vlastnosti lehkost a jemnost, a protože je velice teplá.

Na světový trh přichází ročně asi 5000 tun vláken s velkými rozdíly v obsahu hrubých chlupů (65-85 mikronů) z povrchu srsti. Posuzování jakosti je obtížné i proto, že kašmírová a ovčí vlna se dá od sebe rozeznat jen pod mikroskopem.

Cenově převyšuje kašmírová ovčí vlnu nejméně desítinásobně. Kašmír se proto zpravidla nezpracovává čistý, ale ve směsi s vlnou. Nejjemnější příze se vyrábí v čísle 17,5 tex, dvojmo skaná, tedy 35 tex.

Uplatnění nachází kašmír nejen v tradiční výrobě šálů, ale i při výrobě různých druhů vysoce kvalitního svrchního ošacení (sukně, kostýmy, pánské obleky, saka, kabáty apod.).

Výrobky z kašmírové vlny mají sklon ke žmolkování, voda na jejich praní nesmí být teplejší než 30° C.

Angora

Srst angorského králíka dává absolutně nejjemnější vlnu (12–17 µm) o délce 12–75 mm, hladkou a velmi lehkou. Vlákno je na povrchu mastné, proto odpuzuje vlhkost, lehce se elektrostaticky nabíjí a udržuje v sobě teplo.

Vlákna se z králíků dvakrát za rok vyčesávají a jednou se stříhají. Z každého zvířete se tak získá 700 – 1000 gramů vlny. Délka vlákna je rozhodující pro kvalitativní zařazení. Nejdražší jsou vlákna delší než 60 mm, protože se mohou pevně smotat ve svazku příze a výrobky z nich nechlupatí a nepelichají, jak se to často stává u kratších vláken.

Angorská vlákna se (na rozdíl od ovčí vlny) nemusí před zpracováním na přízi prát. Z čisté angory se vypřádají mykané a ze směsí s merinovou vlnou nebo polyesterem česané příze. Velmi se osvědčily jádrové příze, ve kterých je jádro z polyesterových vláken opředeno angorou, jemnost příze dosahuje až 7 tex.

Příze z angory jsou velmi vhodné zejména k výrobě spodního prádla pro revmatiky, známé je ale také pletené svrchní oblečení.

Alpaka

Lama pacos neboli alpaka je domestikovaná lama. Chová se především kvůli produkci velmi kvalitní vlny (kvalitou se podobá prachovému peří). Tento druh nikdy nebyl používán k práci. Lama alpaka je stejně jako lama druh velblouda. V Bolívii a Peru se jich chová asi 350 000 kusů. Srst se stříhá jednou za dva roky, každá stříž dává 3 až 4 kg vlny až v 22 barevných odstínech. Vlákno měří 15 až 26 mikronů, je málo kadeřavé, má velmi měkký omak a hedvábný lesk. Pletené nebo tkané výrobky se prodávají za dvojnásobnou cenu oproti porovnatelným produktům z čisté merinové vlny.

Vikuňa

Vikuňa, nebo lama vikuňa (Vicugna vicugna) je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Většina zvířat je chráněna a chová se i v rozsáhlých přírodních rezervacích a v oplocených oborách, jako je např. Kala-Kala v Peru. Určitý počet zvířat se chová na výzkumných stanicích v polodomestikovaném stavu. Lama vikuňa je divoká příbuzná lamy, také z velbloudí čeledi, s hodnotnou srstí. Vlákna vikuně se dala opatřit prakticky jen z mrtvých zvířat. Od roku 1968 je však lov vikuní zakázán, vlna tohoto druhu proto zcela zmizela z trhu. Považuje se za nejkvalitnější vlnu vůbec.

Mohér

Mohér (anglicky Mohair) je vlna z angorské kozy, dlouhá 120–250 mm, s jemností 25–50 μm, pevností asi o třetinu nižší než ovčí vlna, se zvláštním leskem a příjemným omakem. Vlákna se snadno barví, výrobky z mohéru nežmolkují, mají extrémní odolnost proti opotřebení. Mohér je zhruba dvakrát dražší než ovčí vlna, ke které se většinou přimíchává. Ve směsi s vlnou nebo umělými vlákny se dá zpracovat na česané příze až do jemnosti 14 tex. Z těch se pak vyrábí tkaniny na lehké, lesklé obleky (oblíbené např. v 80. letech minulého století), kostýmy s drsným omakem a bytové textilie. Pod obchodním označením mohér (nebo Mohair) byla v minulém století známá lehká, objemná látka se zatkávanou mohérovou přízí, ze které ležely na povrchu kadeře na způsob buklé. Velká část přízí se ská a zpracovává na ručně i strojově pletené výrobky.

2. skupina textilních vláken

Vlákna, jejichž původ je zvířecí. Jedná se o vlákna získaná ze sekretu zvířat.

Přírodní hedvábí

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné“ přírodní textilní vlákno. Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o chovu bource morušového spadají už do 3. tisíciletí př. n. l. Vynalezení jeho výroby opřádá legenda: Podle ní se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.), pokus o vývoz technologie se trestal smrtí.

Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjí hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšiřuje i na jih. Definitivně se rozvíjí jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. Na severu (např. Polsko) se potýkalo s problémy kvůli nedostatku přirozené potravy motýla – moruše bílé (Morus alba).

Jeden kokon bource morušového obsahuje až 4000 metrů vlákna obaleného a navzájem slepeného sericinem (druh klihu). Sericin změkne v horké vodě, vlákna z 5-6 zámotků se spojí dohromady a při smotávání na viják se chladnoucím sericinem znovu slepují.

Nejdříve se odmotá z každého kokonu 500 - 1000 metrů vnější vrstvy obsahující méněcenné vlákno, které se později zpracovává podobným způsobem jako mykaná vlna na tzv. buretovou přízi. Hranice výpředu je asi 167 tex, výrobky jsou málo stejnoměrné a nopkovité.

Prostřední část kokonu, asi 1000 m v jednom kuse, je nejkvalitnější vlákno zvané gréž. Gréž obsahuje ještě až 30 % sericinu. Teprve po jeho odklížení v louhu dostane vlákno správný lesk a ohebnost. Aby se nahradil úbytek váhy po odstranění sericinu a aby se vlákno dalo lépe zpracovávat, napouští se pak různými solemi.

Z vnitřku kokonu zůstane asi 2000 metrů útržků 20–40 cm dlouhých. Z těch se vyrábí šapové příze až do jemnosti 2,5 tex výrobním postupem podobným spřádáni česané vlny. Hedvábí se často míchá s vlnou nebo se lnem, příze se používá na módní tkaniny. Tímto způsobem se také zpravidla zpracovává hedvábí tussah.

Plané hedvábí

Plané hedvábí (angl.: wild silk, něm.: Wildseide) je textilní vlákno získávané z výměšků housenek různých nočních motýlů žijících ve volné přírodě (nedržených na chov) v tropických oblastech.

Nejznámějším, avšak ne jediným vláknem tohoto druhu je tussah. Označení tussahové hedvábí se často používá pro celou skupinu, ke které mimo tussahu patří zejména:

Plané hedvábí se většinou nedá z kokonů nepřetržitě odvíjet, proto se z velké části používá jen jako „předené hedvábí“ tj. zpracované na šapovou nebo buretovou přízi.

Plané hedvábí se podílí na celkové výrobě hedvábné příze 10-15 % tj. řádově 15 000 ročních tun. Podíly jednotlivých druhů nejsou známé.

Viskóza

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy. Začátkem 20. století přišla první viskózová vlákna na trh jako (podstatně levnější) náhrada za přírodní hedvábí a později za bavlnu a vlnu.

V obou světových válkách byl blokován dovoz všech důležitých textilních materiálů do Evropy a viskózová vlákna zůstala jako téměř jediná surovina pro textilní průmysl.

Obyčejné viskózové vlákno dosahuje v suchém stavu jen asi 80-90% pevnosti bavlny a za mokra klesá na polovinu vlastní hodnoty.

Modifikované druhy viskózy se vyrábí až s dvojnásobnou pevností oproti bavlně a tato klesá v mokrém stavu jen asi o 25%.

Výrobky z viskózového vlákna mají příjemný omak, dobrou savost a (ve směsích s jinými vlákny a v závislosti na struktuře tkaniny) nemačkavost. Při vyšších teplotách se však snadno sráží a nejsou odolné proti biologickým vlivům.

S barvením běžnými prostředky (i ve vlákenné hmotě) a bělením nejsou u viskózy žádné problémy.

Za průměrnou bavlnu se často platí dvojnásobek a za vlnu čtyřnásobek ceny obyčejných viskózových vláken.

3. skupina textilních vláken

Vlákna, jejichž původ je rostlinný.

Bavlna

Bavlník je nejdůležitější ze všech plodin pěstovaných pro výrobu textilního vlákna. Vlákna se získávají z plodu keře bavlníku a jsou tvořeny celulózou.

Bavlněná vlákna jsou přítomna ve více než 50 % dnes vyráběných textilií. Kultivace bavlny měla výrazný ekonomický dopad již od doby, kdy byla bavlna poprvé domestikována před přibližně 5000 (možná i 10 000) lety.

V Evropě byla bavlna neznámá až do pozdního středověku. V době průmyslové revoluce se však bavlna stala díky svým fyzikálním vlastnostem velmi důležitou pro textilní průmysl a koncem 19. století představovala přibližně 80 % objemu všech textilních materiálů. V dnešní době si bavlna sice uchovává svoje postavení jako nejvýznamnější přírodní vlákno, ale její význam byl do značné míry narušen vlákny syntetickými. Na dnešní produkci textilií se bavlna podílí zhruba 30 %.

Bavlna má dobrou pevnost v tahu (245–373 mN/tex) a v oděru, která se za mokra dokonce asi o 20 % zvyšuje. Proto se používá s výhodou zejména na výrobky, které jsou v tom směru namáhány a musí se často prát.

Výrobky mají příjemný omak a mohou sát značné množství vlhkosti, například potu. I toto je jeden z hlavních důvodů, proč se bavlna rozšířila i do lůžkovin a 100% bavlna je dnes v tomto oboru nejpoužívanějším materiálem.

Jeden z hlavních důvodů vysoké spotřeby bavlny ve světě je velmi výhodný poměr celkových užitných vlastností k ceně produktů.

K nevýhodám patří, že se výrobky z bavlny snadno mačkají, žmolkují a jen omezeně chrání proti chladu.

Len

Lněné textilní vlákno se získává ze stonku lnu setého (lat.: Linum usitatissimum L.). V surovém lnu tvoří jednotlivá 20 – 50 mm dlouhá vlákna svazek o délce 50 – 90 cm.

Nejstarší nálezy lněných výrobků pochází asi ze 7. tisíciletí před n.l. podle některých údajů z Jižní Ameriky, podle jiných z Íránu. Do Evropy se len dostal asi o 4 tisíce let později (nález ve Švýcarsku). Na konci 18. století se len v Evropě s 18 % (vlna 78 %) významně podílel na celkové spotřebě textilních vláken.

V roce 2009 se celosvětová roční produkce lněných vláken (včetně koudele) dala odhadnout na 0,5 milionu tun (asi 0,6 % všech textilních vláken). Čína se na výsledku podílela 50 % a EU 47 %. Z celosvětové osevní plochy setého lnu (cca 320 000 ha) připadlo na EU v posledních letech necelých 40 %, v ČR bylo v roce 2007 zaznamenáno 700 ha.

Elementární vlákno je v průměru o něco delší a s 5 – 8 cN/dtex pevnější než například bavlna. Pevnost za mokra se zvyšuje až o 20 %. Vlákna mají malou pružnost a dobrou vodivost tepla. Výrobky ze lnu mají studený omak, dobře snášejí praní, ale mají silný sklon k mačkavosti.

Lněné příze jsou o 20-30 % pevnější než příze z bavlny a za mokra se jejich pevnost zvyšuje o dalších 30 %. Typická je nestejnoměrnost („lněný“ vzhled ve tkanině), tvrdý omak a malá tažnost (2-5 %).

Tkaniny se vyrábí nejčastěji v plátnové nebo keprové vazbě, známé jsou však i výrobky z žakárových strojů. Na osnovu se dají použít jen velmi stejnoměrné, drahé příze, proto se ve tkaninách nejčastěji kombinuje lněný útek s bavlněnou osnovou.

Ramie

Ramie, Ramie sněhobílá (Boehmeria nivea) je tropická rostlina listy podobná kopřivě. Rostlina dosahuje až 5 metrů výšky, stonek má tloušťku asi 2 centimetry, pěstuje se pro lýkové vlákno.

Nejstarší doklady o pěstování ramie pocházejí z Číny. Při vykopávkách v Hemudu (provincie Zhejiang) byly nalezeny provazy z ramie a listy z této rostliny z období kolem roku 4000 před n.l.

Ze 100 kg nařezaných stonků dospělých rostlin se získá asi 1 kg spřadatelných vláken. Hektarový výnos obnáší při třech sklizních za rok 3 tuny. Oddělování vláken od stonku se provádí chemickými prostředky (rosení jako u jiných lýkových vláken není možné, protože se zde pektiny nedají odbourávat bakteriemi). V roce 2006 se odhadovala celosvětová sklizeň na 280 000 tun, ze kterých naprostá většina pocházela z Číny.

Svazek technických vláken je až 4 metry dlouhý. Elementární vlákna s jemností 15–50 µm dosahují délku 50–250 mm, až 90 cN/tex pevnosti, mohou pojmout až 20 % vlhkosti, jsou jasně bílá, mají hedvábný lesk, poněkud tvrdší omak než bavlna a nechají se snadno barvit.

4. skupina textilních vláken

Umělá textilní vlákna.

Mikrovlákno

Mikrovlákno je umělé textilní vlákno jemnější než 1 dtex (podle některých definicí: jemnější než 1 den). Protože přírodní vlákna jsou podstatně hrubší (bavlna cca 3×, vlna 4×), dají se vyrábět směsové příze jen z mikrovláken různých druhů, směsování s přírodními materiály je prakticky sotva možné.

Staplová nebo filamentová příze sestává z vyššího počtu vláken, které vytváří mnohem větší povrchovou plochu. Výrobky z mikrovláken odpuzují vlhkost a chlad z vnějšku a velké množství pórů ve výrobku umožňuje snadné odpařování potu. Vzhled a omak zboží se podobá výrobkům z přírodního hedvábí, povrch je odolný proti žmolkování a praním a čištěním neztrácí své pozitivní vlastnosti.

Zobrazit všechny články

Upozornění na datum expedice

Vážení zákazníci,
objednávky přijaté v době od 1.7. do 7.7. budou expedovány 10. a 11.7.

Děkujeme za pochopení.